Když jsem přespříliš unavené životem a nedostatkem spánku, napadnou mě zvláštní krátké úseky vět.
Myšlenky ti můžu prorazit během sekundy.
Máš v hlavě nepropustnou zeď, kterou nemůžu překonat,
buď opatrná, jednou ji přeskočím.
---
Jsem daleko, sotva metr od tebe.
Být tebou, dávám si pozor na záda,
jsem ti hodně vzdálený.
---
Schovat svou únavu za brýle by každý chtěl,
nemusel by ukazovat pravou podobu v odrazu obličeje.
---
Jsem přeživší té strašné tragédie,
večer nemůžu usnout ráno zase vzbudit se.
---
Běžím, ani nevím kam.
Běžím stále dál,
kde jsi ty pod krvavým měsícem
uprostřed uvadajících růží.
Žádné komentáře:
Okomentovat